Dimenze: 3000 pohádek
Autor: Petr Matějček
Pohádku čte: Petr "Swobi" Svoboda
Velectěný mecenáš pohádky:
(zde může být vaše firma či jméno)
Datum: 27. června 2025
POSLECHNI SI, JAK TO bylo s líným mezkem pana Wanga... 🐐
🥕🥕🥕🥕🥕🥕🥕🥕🥕🥕🥕
O líném mezku pana Wanga
V dalekém Tibetu žil mezek, kterému říkali Jóžin.
A čím byl tento náš mezek tak významný? Právě, že... ničím!
Byl to nejlínější mezek v celém Tibetu.
Nad línějšího a umíněnějšího mezka nebylo. Jeho majitele, starého pana Wanga to trápilo: "Co já si mám s tím zvířetem počít? Naložím-li mu náklad na záda, tak se ani nehne, kouká se po mně vyčítavě těma svýma mezčíma očima...
Tak mu uberu, ale on se opět ani nehne. Tak mu uberu opět...
A nakonec to dopadne tak, že celý náklad nesu sám a mezek šlape jen s jednou lehkou brašnou na zádech! Mám já s ním kříž..." lamentoval pan Wang.
Jednoho dne, když šel s mezkem opět na trh, aby prodal drobné zboží, které vyráběl, potkali na stezce vedoucí horami, čiperného staříka. Vykračoval si to svěže a pískal si do noty a do kroku veselou písničku.
"Dobrý den," pozdravil ho pan Wang, když se na stezce míjeli.
"Dobrý den," opětoval pozdrav čiperný stařík, protože v Tibetu se mají lidé v úctě, zdraví se a mají se rádi, i když se neznají. Tibet je totiž duchovním místem dobra.
"Kampak si to vyšlapujete s tím mezkem?" zajímal se pocestný.
"Ufff...," otřel si unavenou rukou zpocené čelo pan Wang, "jdeme na trh. Prodat zboží."
"Ale, vždyť vy nesete na zádech celý náklad, těžce se pod ním prohýbáte, jdete pomalu a klopýtavě jako když vám na záda naloží celou horu!" podivoval se pocestný.
"Inu, co mám dělat jiného? Můj mezek je tak líný a umíněný, že když ho naložím nechce se hnout!"
Čiperný stařík si dobře změřil zkoumavým pohledem pana Wanga, poškrábal se na hlavě, pak se zamyšleně podíval na mezka, na malou chvíli se odmlčel a pak vítězoslavně řekl: "Vím jak vám pomoci!"
"Jak? Budu rád za jakoukoliv radu... " vzdychal si pan Wang.
"To je jednoduché! Podívejte... " řekl čiperný pocestný a zalovil ve svém cestovním tlumoku. Vyndal z něho chutnou, dlouhou a voňavou mrkev s vábivě zelenou natí. Dal jí mezkovi před nozdry a mezek, jak nasál vůni mrkve, chtěl se do ní hned zakousnout. Čiperný stařík však včas s mrkví ucukl a zasmál se.
"To bude fungovat!" pravil vesele a pak ještě vyndal ze svého tlumoku provázek a kožený pásek. Pak vzal svou cestovní hůl, upevnil ji mezkovi na záda páskem tak, že hůl vyčnívala až před mezkovu hlavu. Na konec hole přivázal mrkev. Jakmile mezek opět ucítil vůni mrkve, chtěl si do ní kousnout. Mrkve, ale nedosáhl a tak udělal krok. Mrkev, přivázaná na holi před jeho očima se však posunula s ním.
To mezka dopálilo, a tak udělal další krok. Mrkev však zůstávala stále ve stejné vzdálenosti. Mezek zafuněl a téměř se rozběhl, aby se mohl do mrkve zakousnout. V ten moment čiperný stařík sundal těžký náklad ze zad pana Wanga a položil ho na mezka. Mezek se sice prohnul pod tíhou nákladu, ale nevěnoval tomu pozornost, protože si chtěl kousnout mrkve.
Pan Wang i čiperný pocestný se tomu smáli, až se za břicha popadali.
"Tak, a teď dojde na trh bez obtíží i s nákladem," mrkal na pana Wanga potěšeně stařík. "Nezapoměňte mu, ale mrkev na trhu dát sežrat. Ať má chudák odměnu za tu tvrdou práci, co pro vás vykoná."
"Na trhu mu koupím třeba celý trs mrkví, ať si smlsne," smál se pan Wang.
"A pokud to takto uděláte pokaždé, už nikdy nebudete muset nosit náklad na vlastních zádech," usmíval se pocestný.
"Děkuji vám, vřele. Udělám to přesně tak!" zářil štěstím pan Wang, "ale... Jak se vám odměním? Za vaši radu?"
Čiperný stařík jen mávl rukou: "To přeci nestojí za řeč. Lidé by si přeci měli pomáhat."
"To je pravda," souhlasil pan Wang a s těmito moudrými slovy se vřele rozloučili a každý šel svou cestou.
Ano, tak to je, děti. Lidé by si měli pomáhat. A pokud někdo něco ví nebo zná měl by to s radostí říci druhému. Pomoci mu, aby se nám všem žilo lépe. Pak bude svět krásnější a bude se nám v něm hezky žít.
A ještě jedna malá poznámka na závěr celého příběhu.
Pan Wang, když došel na trh, všem lidem vyprávěl, co se mu přihodilo a všem ukazoval svého líného mezka, jak urputně šlape pod tíhou nákladu, aby si kousnul šťavnaté mrkve, která se zavěšená na holi vesele houpala před jeho nozdramy.
Lidem se to moc líbilo, smáli se tomu a začali si o tom vyprávět. Když někdo něco neudělal správně, byl pomalý v úsudku i konání, a přitom se mu ještě nechtělo pracovat začalo se na něj používat pořekadlo: "Jsi líný jako mezek pana Wanga!"
Časem se na pana Wanga i na tuto legendu zapomělo a zůstalo mezi lidmi pouhé, ale výstižné rčení: "Jsi líný jako mezek."
🥕🥕🥕 KONEC 🥕🥕🥕
