Dimenze: 3000 pohádek
Autor: Petr Matějček
Pohádku čte: Martina Bucková
Velectěný mecenáš pohádky:
(zde může být vaše firma či jméno)
Datum: 05. července 2025
POSLECHNI SI POHÁDKU: 👇
***********************************
Šest pejsků v košíku
🐕 😀 🐶🐶🐶🐶🐶🐶 😀 👍 🐕
Mámě fence, která říkali Hafina, se narodilo šest štěňátek. Jmenovali se takto:
Ťulík, Tulík, Bulík, Dulík, Mulík a Kulík.
Jak byli maličcí, tak všichni bydleli ještě v jednom košíku. Hezky se tam vešli. Samozřejmě, jak porostou, brzy košík přerostou, ale zatím se jim v košíku bydlelo náramně. Bylo to tam pravé -žůůůůžo!
Štěňata bavilo lézt do košíku a z košíku, košík okusovat, válet se v něm a tahat v něm za nohu třeba brášku a skvělé také bylo, když se tam všichni namačkali, udělat si z bráchů polštář!
Prostě – v košiku bylo plno legrace.
„Neroztahuj se tak, Mulíku!“ zavrčel Dulík a kousl svého brášku do ouška. Mulík si to nenechal líbit: „Já se neroztahuju Dulíku! To tady Tulík se roztahuje!“
Ale tohle vážně dopálilo Tulíka. On se přece neroztahuje. A tak se Tulík ozval: „Bráškové, já se přece neroztahuju! To tady Dulík! Ten se roztahuje nejvíc!!!“
A to si přece nemohl nechal Dulík líbit! On se přece neroztahuje. Klidně si leží schoulený na dně košíku, bráškové se na něm válejí, hlava na hlavě, packa na pacce a kdo se tady nejvíc roztahuje je přece – KULÍK! A tak se Dulík ozval: „Já se přece, ale neroztahuju! Nejvíc se tu roztahuje – Kulík!Kulíku dej si svojí packu trochu stranou. Vždyť mně štoucháš do oka!“
A tak to šlo pořád. Štěňata se v košíku handrkovala a převalovala a každý z brášků si chtěl pro sebe vydobít co nejlepší místečko. Nemysleli to však ve zlém. Tohle byla taková jejich psí hra. Co mají také šťěňata celý den dělat? Nějak se musí zabavit a tak pošťuchování v košíku bylo vážně príma!
Jejich máma, fenka Hafina, to pozorovala s láskylplným pohledem a jen občas, pokud některé ze šťěňat zlobilo trochu více, ho chytla do zubů, vynesla ho z košíku ven a pokárala ho. Nebylo tomu však třeba často. Bráškové se mezi sebou měli rádi a jejich pošťuchování a handrkování patřilo k jejich štěněcím oblíbeným hrám.
Takhle jim krásně ubíhal čas – až se to jednou stalo! Štěňata se převalovala, pošťuchovala a každý z nich se snažil v košíku uvelebit jak nejlépe mohl, aby se mu dobře spalo, když tu se náhle ozvalo - RUP! A košík prasknul! TO BYLO NADĚLENÍ!
Štěňata se z něj vyvalila na podlahu a všichni nevěřícně a překvapeně koukali, co se děje. Náhle se nad nimi zjevila jejich panička, paní Novotná. Našich šest štěňátek i jejich maminka Hafina totiž patřili paní Novotné, která je měla moc ráda a výborně se o ně starala.
Paní Novotná spráskla ruce: „Panenkomarjá, co se to stalo? Vždyť vy jste rozváleli košík?“ bědovala na oko.
Do toho všeho přišel pan Novotný, manžel paní Novotné, a pro šťěňata vůdce smečky. Štěňata, když ho uviděla, zalekla se, že bude hubovat. Pan Novotný totiž občas huboval, když třeba udělali loužičku na koberci. To, ale ještě nevěděli, že se loužička na koberec nedělá. Brzy se naučili venčit, ale zejména Ďulíkovi to moc nešlo a občas nějakou tu loužičku někde provedl. A to pana Novotného zlobilo.
Pan Novotný, když uviděl rozpadlý košík dal se do velkého smíchu. Štěňata si oddechla, podívala se po sobě a začala se také smát, tak jak se pejsci smějí. Ne tak jako my lidé. Mají svůj smích, svojí psí legraci. Smála se, společně s panem Novotným, a ten se zatím obrátil k paní Novotné a klidně řekl: „Roustou nám ti naši rošťáci jako z vody. Už nám dokonce rozváleli košík! To je známka, že už začínají být velcí. Dobrá tedy – přišel čas, abych každému z nich postavil jeho vlastní boudu a půjdou bydlet na dvorek.“
Když to štěňata zaslechla, srdíčka se jim samou radostí rozbušila!
Slyšeli dobře? Ano, slyšeli! Každý z nich dostane vlastní boudu!
Ťulík bude mít vlastní boudu, Tulík také, i Bulík, samozřejmě i Dulík s Mulíkem a na Kulíka se také dostane. Všichni tedy budou mít svoje vlastní bydleníčko na dvoře! Šest psích boudiček vedle sebe! Jejich mamina Hafina, ta měla pelíšek v předsíňce baráčku Novotných, kde měla šťěnata také doposud umístěný svůj rodný košík. A náhle – taková změna! Pan Novotný jim, VŠEM (!), udělá psí boudy z opravdového dřeva a půjdou bydlet na dvorek. Znamenalo to, že už začínají být velcí a že jim začíná opravdový psí život. Že budou hlídat stavení a dělat všechny ty velké psí věci, které patří ke každému psímu životu.
A jak pan Novotný řekl, tak se také stalo. Protože byl šikovný a zručný hospodář, během jednoho týdne, zhotovil šest bytelných psích boudiček, hezky je ohobloval, obrousil a nalakoval a nad vchod každé napsal jméno nového nájemníka a ještě přidal drobný vítpek, protože to byl hodný a veselý člověk . Na dvorku rodiny Novotných se tedy objevilo šest malých dřevěných domečků, a každý měl nad vchodem napsáno něco jiného:
Na první, Ťulíkově, boudě bylo napsáno jednoduše:
„Ťulíkova bouda.“
Na druhém, Tulíkově, domečku se skvěl barevný nápis:
„Tulíkovo království.“
Třetí domeček patřil Bulíkovi a nad jeho vchodem bylo napsáno:
„Tady je Bulíkovo.“
V pořadí čtvrtý domeček patřil Dulíkovi.
„Vítejte u Dulíka!“ hlásal veselý nápis.
Stejně tak i pátá bouda, kterou dostal do péče Mulík, vítala všechny návštěvy rozverným vzkazem:
„Mulík vás vítá.“
A konečně poslední, šestá bouda, která patřila Kulíkovi, byla opatřena svítivě žlutými písmeny, aby všichni věděli:
„Tady je domov Kulíka!“
Tak, děti, a to je konec této pohádky. Štěňata tak dostala nové domovy, přestěhovala se na dvorek a začal jim opravdový psí život v pravých psích boudách, na který se moc těšili.
🏠🐕🐾 🐶🐶🐶🐶🐶 KONEC 🐶🐶🐶🐶🐶🐶 🐾🐕🏠
📖 💖 Máme rádi pohádky a čtení! 👍 💖📕 📗📘📘📙📖💖
Potřebujeme, ale pomoct, aby nám to šlo lépe a rychleji. 📚📖 😀👍
Pokud tak učiníš - VELKÉ DÍKY tobě, že pomáháš našemu pohádkovému světu!
Ať je ti v něm dobře! Tvoříš ho TAK PRO SEBE I PRO OSTATNÍ DĚTI.
Tvoříš tím lepší svět! Stáváš se tak malým hrdinou a učíš se jak pomáhat, jak DOBREM V DOBRÉ OBRACET.
Děkujeme TI moc! 👍
💖🐕 Máme rádi pejsky 🐶 💖
📚📚📚📚📚📚
I pan kaktus si rád čte, aby se dozvěděl nějaké nové, zajímavé věci!👀 📚 📖
Čti si také jako on! Čtení tě dělá chytřejším a lepším! 😀 👍
