Dimenze: 3000 pohádek
Autor: Petr Matějček
Pohádku čte: Martina Bucková
Velectěný mecenáš pohádky:
(zde může být vaše firma či jméno)
Datum: 11. července 2025
POSLECHNI SI POHÁDKU: 👇
Jak Huncibál s Honcibálem tleskali do rytmu
Naši dva malý obříci, Huncibál a Honcibál
Huncibál a Honcibál byli dva malí obříci, kteří žili se svou mámou obryní a tátou obrem na jedné vzdálené planetě ve vesmíru. Žili tam jako rodina a kromě nich na této planetce nikdo jiný nebyl. Sotva se tam vešli, protože byli opravdu velcí.
To by však až tak nevadilo. Horší bylo, že jak malý obříci rostli popadla je jedna velká vášeň. Hrozně rádi do něčeho tloukli. Vypadalo to, že z nich rostou bubeníci. Našli si cokoliv a mlátili s tím o sebe do rytmu písničky. Třeba dva kameny, nebo dvě dřivka. To by ještě šlo, ale když mámě obryni začali brát z kuchyně poklice na hrnce a mlátit s nimi o sebe – takový randál už nešlo vydržet. A kluci-obři hráli svoje bubnová sóla od rána do večera.
Nejraději měli tuhle písničku:
Pouštěli si jí na kamenném gramofónu pořád dokola🔁 a tleskali a třískali vším možným, do rytmu, až se celá planetka otřásala. Moc je to bavilo.
Kříčeli u toho: "Tleskáme do rytmu, tleskáme do rytmu, do rytmu!"
To by bylo všechno hezké – jenže! Kdo měl ten rámus, který téměř neustával, a opakoval se den co den, pořád poslouchat? Tátu obra už z toho bolely uši a máma obryně si zavazovala kolem svých velkých uší obří zástěru, aby nic neslyšela, ale vůbec to nepomáhalo. Řinkot a břinkot, tleskání a hřímání dvou malých obříků, do hlasité muziky, nebralo konce.
"Tak takhle by to nešlo, kluci! Kdo to má poslouchat? Pořád? Tohle vaše muzicírování? Vždyť je to k neposlechu! Kdybyste si alespoň vybrali nějaký ušlechtilý nástroj, na který se naučíte hrát. Třeba kamenné housle... nebo... nebo kamenný klavír! Ale to ne! Vy si musíte vybrat poklice a mlátit na ně hlava nehlava! To vás užije!" hubovala je máma a pozvala si tátu na poradu.
Táta, Huncibála s Honcibálem, byl opravdový velikán. Když kýchnul, tak se stromy ohýbaly a když kráčel, tak se země třásla. Byl to opravdový obr. Oproti němu byli Huncibál s Honcibálem ještě maličcí obříci.
Táta obr, když vyslechl nářky mámy obryně, rozhodnul jednoznačně: "Nu, chlapci – už nám dorůstáte, jste velcí a brzy se všichni na tuhle naši malou planetu nevejdeme. A pak – mámě vadí to vaše muzicírování. Takže to uděláme takhle..."
A než bys řekl švec chytil Huncibála za flígr jednou rukou, Honcibála druhou, roztočil je nad hlavou a mrštil jimi směrem k obloze. Pak za nimi ještě hodil kamenný gramofón. Hod to byl tak silný, že oba malý obříci, i s gramofónem, vyletěli až do mraků a letěli ještě dále, až do vesmíru.
Ve vesmíru, protože je tam vakuum, což je děti stav bezvzdušný, letěli obříci velkou rychlostí, až se dostali do blízkosti malé planetky.
"Hele Huncibále," ukázal Honcibál. "Planetka! Kopej nohama a máchej rukama! Doplavem k ní!"Huncibál souhlasil a tak oba malí obříci začali ve vesmíru, ve stavu beztíže, kopat rukama a máchat nohama a brzy doplavali až k malé planetce. Kopali a máchali ze všech sil, až se dostali do mraků planety a pak už si je přitáhla přitažlivost a oba spadli na zem.
ŽUCH! To byla rána! Přeci jenom, když dva obříci dopadnou z nebe na zem – je to pořádná šlupka! Společně s nimi spadnul i kamenný gramofón, ale naštěstí se nerozbil.
Oběma obříkům se také nic nestalo a tak, když se přesvědčili, že jsou opravdu celí, začali obhlížet jak jejich nový domov vypadá. Planetka to byla, věru, přívětivá. Bylo na ní dostatek vody k napití i dostatek rostlinek, které mohli žvýkat a pojídat. Tak se oba zaradovali a ihned si pustili svojí oblíbenou písničku, na gramofónu, a začali tleskat do rytmu:
Zase je to moc bavilo a tak si ihned našli nějaké kameny a klacky a začali bouchat do rytmu se vší radostí a silou, která v nich byla.
Všechno tedy nakonec dobře dopadlo. Huncibál s Honcibálem našli nový domov, novou planetku a na té si mohli řádit a třískat jak jim bylo libo.
Možná si právě říkáte, děti, a k čemu to? Inu, musíte vědět, že ve vesmíru je spousta dalších planet, nejen ta naše, a na těch planetách je rozličný život, který se projevuje velmi různorodě a rozmanitě. A Huncibál s Honcibálem toho byli důkazem.
📖 💖 Máme rádi pohádky a čtení! 👍 💖📕 📗📘📘📙📖💖
Potřebujeme, ale pomoct, aby nám to šlo lépe a rychleji.
Pokud tak učiníš - VELKÉ DÍKY tobě, že pomáháš našemu pohádkovému světu!
Ať je ti v něm dobře! Tvoříš ho TAK PRO SEBE I PRO OSTATNÍ DĚTI.
Tvoříš tím lepší svět! Stáváš se tak malým hrdinou a učíš se jak pomáhat, jak DOBREM V DOBRÉ OBRACET.
Děkujeme TI moc! 👍
Tenhle malý myšáček miluje knihy a moc rád si čte.💖 📚 📖 Čti si také jako on! 👍
