Pohádka o kamínku u cesty
spisovatele Petra Matějčka
Ono se může zdát, děti, že být takovým kamínkem je pěkná otrava. Přeci jenom - nemáte nohy a tak se nemůžete přesouvat. Znamená to, že na místě, kde se právě nacházíte, musíte strávit celý život. Mno... jak bylo však řečeno: Může se to tak zdát, ale není tomu tak.
*** *** ***
Být kamínkem je velká zábava. Takový kamínek toho má hodně co na práci. Kaminky se například často bavi tim, že pozorují oblohu a baví se mezi sebou jaké bude počasí.
“Tak bude dnes pršet nebo ne?” ptaji se kamínky jeden druhého a tipují jestli zmoknou nebo ne. Kamínkům totiž nevadí, když zmoknou. Alespoň se umyjí. Berou to jako takovou sprchu, protože když je zacáká bahno nebo hlína, nemají přece ruce, aby se umyli a očistili.
A proto kaminky mají rády déšť. A proto je baví na déšť čekat, vyhližet ho a těšit se, až začne pršet.
Zábavy je však v životě kamínků mnohem více. Nemáme tolik místa, abychom ji všechnu popsali, a tak se zmíníme jen o dobrodružství největším jaké na kamínek u cesty může číhat.
*** *** ***
Kamínky totiž velmi rady pozorují toho, kdo po cestě kráčí. Když jde skupina lidí, třeba rodina s dětmi, kaminky hodnotí jak jsou oblečeni, jestli se chovají slušně, a tak podobně, a hned mají o čem mezi sebou klábosit. A moc je to baví. A zejména je baví, když se blíží děti.
Je to proto, že s dětmi maji velkou šanci zažít, již zmiňované, největší životní dobrodružství.
Spočívá v tom, že když si některé děcko vyhlídne kamínek, líbí se mu a kouká se na něj, kamínek si moc přeje, aby ho takové děcko vzalo do ruky a někam přeneslo.
Jak už jsme přece říkali, děti,kamínky nemají nohy a tak se nemohou přesouvat. A proto, když je nějaký malý kluk či holčička vezme do ruky a někam nese – tak to je opravdové a největší dobrodružsví v životě kamínku.
Kamínek je celý roztřesený vzrušením z toho, kde asi skončí. Znamená to totiž, pro něj, obrovskou životní změnu. Největším přáním kamínků je, aby se holčičkám a klukům líbil natolik, že si je vezmou s sebou domů, hezky je umyjí pod vodovodem, vyleští si je, a dají si je třeba na poličku nad psací stolek a nebo k posteli.
Tam je kamínkům moc dobře. Lebedí si tam a užívají si život, tak jako nikdy předtím.
Tak to je, děti. Proto, až půjdete ven na procházku, hezky si všímejte malých kamínků u cesty a když se vám nějaký bude líbit, můžete mu doma udělat krásný nový domov. Kamínek bude velmi šťastný a pokud bude opravdu pěkný bude vám na poličce zářit a svou kamennou aurou dělat hezké prostředí, ve kerém je radost žít.
