O stromu, který rostl až do nebe
I stalo se něco neuvěřitelného. Něco, co by málokdo čekal, ale přesto se to stalo. Ano, snad v pohádkách se o tom slýchávalo a vyprávělo, ale na vlastní oči to ještě nikdo nikdy neviděl.
Až doteď!
A cože tak významného se, děti, událo? Uprostřed planety trpasliků vyrostl strom. A co? Řeknete si určitě. Na tom pořád není nic významného. Určitě není, ale významné a podivuhodně pohádkové bylo to, co se dělo dál. Ten strom totiž rostl a rostl a jeho růst se nezastavoval. Každým dnem byl větší a větší a brzy byl tak vysoký, že už se dotýkal samotných mraků. Samotného nebe.
"Fíííííha," říkali si trpaslíci, "jestlipak ten strom proroste oblohu?"
"A kam pak poroste dál???” ptali se jeden druhého. Dokonce mezi sebou uzavírali sázky o celý pytlík nasbíraných žaludů, jak to dopadne.
Trpaslíci totiž, děti, mezi sebou neplatili penězi, ale žaludy. Proto, až budete v přírodě, v lese nebo v parku, zkuste si najít a posbírat nějaké žaludy. Uvidíte, že se jako penízky dobře hodí. Naši trpaslíci to dobře věděli a tak je používali místo peněz. Kdo nebyl líný a nasbíral si hodně žaludů, ten byl bohatý. A kdo líný byl, ten neměl nic.
Ne nadarmo platí pravidlo:
Komu se nelení tomu se zelení.
Vás, ale asi zajímá jak to bylo dál s naším stromem, že? Vyrostl až nad mraky?
*** ** ***
Ano. Bylo tomu opravdu tak! Strom totiž každým dalším dnem stále rostl a rostl, a brzy jeho koruna již nebyla vidět neboť přerostl oblohu a rostl stále dále.
"Fíííííha, jestlipak doroste až do vesmíru?" sázeli se mezi sebou trpaslíci, ale vzápětí jim došlo, že když už se vsadili, jak ověří výsledek své sázky?
"Nedá se nic dělat, hoši," řekl náčelník trpaslíků, a udělal vééééélkou pauzu, aby všichni dávali opravdu pozor a pak vyhlásil: "Postavíme raketu!"
Mezi trpaslíky zavládlo nadšení: "Ano, to je ono!” vyvolávali hlasitě, sundali si z malých hlaviček červené čapky a radostně je začali vyhazovat do vzduchu!
*** ** ***
Zanedlouho na pláni za jejich městečkem stála velká raketa, která mířila svým ostrým nosem k nebi. Vypadala jako dobře ořezaná tužka.
Ti nejlepší z nejlepších trpaslíků,dobře vybraní kluci, kteří se jmenovali Bim a Bác (mimochodem, děti, byli to bráchové, dvojčata) nasedli do rakety a ostatní trpaslíci pod raketou zapálili doutnák. Doutnák byl připojem k velkému dynamitu a ten měl raketu odpálit až do oblak. Nad oblaky měli Bim a Bác zkouknout jestli strom roste až do vesmíru, a až raketa začne padat, zatáhnou za páčku a otevře se velký padák s jehož pomocí bezpečně přistanou.
Tak to bylo naplánováno. A tak se také stalo!
Naši trpasličí hrdinové, Bim a Bác, výlétli s raketou nad mraky a uviděli, že se růst stromu zastavil. Strom již nerostl dál, ale začal nasazovat na obrovská, hezky vybarvená, štavnatá jablíčka.
Bim a Bác, si tohle poznání pečlivě zapsali do notýsku a potom, když raketa už neměla sílu a začala padat, rychle zatáhli za páčku, vysunul se velikáááánský padák s jehož pomocí bezpečně přistáli.
Na trpasličí planetě nastalo hotové pozdvižení.
Zpráva, kterou Bim a Bác přinesli byla senzační.
"Takže strom už neroste, a má krásná a velká štavnatá a červená jablíčka?" poškrabal se v trpasličích vousech náčelník trpasličího národa: "Dobrá! Postavíme další rakety a poletíme je sklidit! Jsme maličcí trpaslíci a když sklidíme hodně velkých jablek, vystačí nám to na celou zimu!'
Po tom, co trpasličí náčelník dořekl tato slova nastalo mezi malými trpaslíky doslova pouťová veselice! Všichni jásali, vyhazovali své malé červené čepičky do vzduchu a nadšeně se objímali.
A to je štastný konec naší pohádky, děti. Trpaslíci díky velkému stromu, který vyrostl až do nebe, ale také díky vlastní chytrosti, píly a přičinlivosti měli vždy, ve spižírně, v zásobě velká, červená jablka a nikdy už neměli nedostatek a hlad. Vzpomenete si ještě na heslo, které platí a které jsme si už řekli? Připomeňme si ho: Komu se nelení tomu se zelení.
A tak to je, děti. Pokud se budete snažit, tak jako naši trpaslíci, kteří dokonce postavili raketu, aby zjistili jak se věci mají, uděláte jedině dobře. A to už je opravdu konec naší další pohádky.
🚀 KONEC 🚀
