Jak se tři kocouři, Jonáš, Bublina a Mourek, naučili počítat
Žili byli dva kocouři. Jmenovali se Bublina a Mourek. Žilo se jim spořádaně a krásně. Bydleli v malém domečku na konci vesnice a nic jim nechybělo. Občas chytili nějakou tu myšku, v některém z vesnických stavení, a za to je lidé moc chválili a nosili jim mlíčko. Kocouři byli užiteční a proto je vesničané měli v úctě a moc moc rádi.
***🐈 🐈 🐈 ***
Jednoho dne se znenadání rozrazili dveře kocouřího domečku a objevil se v nich Jonáš! Jonáš byl také kocourek. Byl to bratříček našich dvou kocourků, ale před časem se vydal na zkušenou - do světa! A teď se znenadání vrátil!
"Ahoj bráškové, tak jsem se vám vrátil ze světa," zahlásil zvesela.
To bylo radosti! Bráškové se vítali a nadšení nebralo konce. Všichni byli moc rádi, že jsou zase spolu.
"Tak Jonáši, pověz nám jaké je to v tom světě?" naléhali Bublina i Mourek.
Jonáš se nenechal dlouho pobízet a vyprávěl jednu veselou příhodu za druhou.
Když pečlivě vypověděl, co se mu všechno stalo, řekl svým kocouřím bráškům po učitelsku: "A teď se podržte, pánové, teď pro vás mám tu nejsenzačnější zprávu."
Bublina i Mourek zpozorněli. Copak za senzační zprávu to asi bude?
"Budu vás učit číst a počítat!" řekl jim Jonáš.
"A proč?" zeptal se Bublina.
"Jo, a proč?" zeptal se Mourek.
"Protože umět číst a počítat umí každé lidské dítě," vysvětloval Jonáš.
"To je nám jedno! My jsme kocouři. Nejsme lidé. My si nepotřebujeme číst noviny!" mňoukal Bublina.
Bublina byl totiž ten línější a méně pracovitý kocourek. Byl také trochu tlustý a myšku chytil jen když neběžela moc rychle. A nebo když si na ní chytře počíhal. O co byl línější, o to však byl mazanější.
Jonáš se zamyslel: "Dobrá, kluci. Je fakt, že číst noviny kocouři nepotřebují, protože noviny pro kočky a kocoury, takové se zprávami z kocouřího světa, se žádné stejně netisknou. To máte pravdu. A lidské noviny jsou pro nás, pro kocoury, nudné. Dobře, ale umět počítat - to se hodí! Co myslíte?"
Mourek a Bublina se na sebe podívali a pak pokývali kocouříma hlavama. Zdálo se, že je to tak. Bráška Jonáš měl pravdu. Znát číslice a umět počítat - to se mohlo hodit i kocourům. Mohli si například spočítat kolik myší za týden ulovili nebo kolik dnů ještě zbývá do doby než budou mít narozeniny... Prostě a jasně - kdo uměl počítat, tak si mohl spočíst mnoho věcí. A to se Mourkovi a Bublinovi začalo líbit: "Dobře Jonáši, tak nás nauč počítat!" začali vesele mňoukat, jeden přes druhého.
***🔢1️⃣2️⃣3️⃣***
Jonáš si sehnal malou tabuly, křídy a učitelské pravítko a výuka mohla začít. Učil pak Mourka a Bublinu co jsou to číslice a jak se píší. Když tohle pochopili (pravda Bublinovi to šlo trošku těžko, protože byl línější, ale nakonec to zvládl), tak se začali učit odečítání, sčítání a násobilku. Šlo jim to dobře! A než se překulilo léto - uměli všichni kocouři počítat!
To byla pro celou vesnici velká událost!
Když se to lidé dozvěděli nechápavě kroutili hlavama: "Kocouři a umí počítat? To je ale nevídané!" klevetily báby na náměstí. Všichni z toho byli paf a dávali Bublinovi a Mourkovi drobné úkoly z matematiky. Bublina a Mourek samozřejmě nemluvili. Bylo to tak, že lidé napsali do písku na náměstí například:
3 + 4 =
A kocouři za "rovná se" načmárali do písku tlapkou výsledek. Tři plus čtyři rovná se sedm. A celá vesnice koukala. Byla to vážně senzace.
Jenže této senzaci měl být brzy konec.
***🐈 🐈 🐈 ***
Byl konec léta a do vesnice, jako každý rok, přijel cirkus, aby pobavil vesničany. Když se principál cirkusu dozvěděl, že ve vesnici jsou kocouři, kteří umí počítat - chtěl je hned chytit a dát do klece a vozit s sebou po světě jako atrakci.
Toho se Mourek, Bublina i Jonáš zalekli a schovali se v lese za vesnicí. Přečkali tam celý týden, tedy až do doby, než cirkus zase odjel. Pak se s úlevou vrátili do svého kocouřího domečku a už nikdy, opravdu NIKDY, děti, nikomu raději neukázali, že umím počítat. A jak číslice nepoužívali - časem je zapoměli a byli z nich zase normální a obyčejní kocouři, tak jak tomu bývalo dříve.
***🐈🔢K1️⃣O2️N3️⃣E4️⃣C🐈***
🐈
