Pohádka o deváté planetě
Za devatero horami, za devatero řekami - ano, tak začíná mnoho českých starodávných pohádek. Ta naše začíná také tak. Jen s malou, ale opravdu maličkou, opravičkou.
Hory nahradíme vesmíry a řeky galaxiemi.
Jak tedy bude, děti, znít uvod naší pohádky?
Hádáte správně:
Za devatero vesmíry a za devatero galaxiemi nacházela se v malém planetárním systému, v pořadí devátá planeta, na které žili bytosti jako jsme my — lidé.
Neubližovali si, neokrádali se, nelhali si mezi sebou a hlavně - měli se rádi. Vzájemně. Jeden druhého respektovali a vubec dokázali žít pospolu v přátelství bez jakýchkoliv hádek, svárů a rozepří.
A tito lidé, protože i bytosti žijící na jiných planetách mužeme nazývat lidmi, pokud vypadají jako my, mají dvě ruce, dvě nohy, krk, hlavu, břicho, chodidla, pět prstů na nohou i na rukou, se rozhodli, že se poohlédnout po vesmíru, jestli na nějaké jiné planetě třeba někdo nežije.
Dobře věděli, že by bylo dost divné, aby v celém, širém vesmíru, ve kterém se nachází tolik galaxií a tolik planet, skoro jako zrnků písku na pláži, nikdo jiný než oni nebyl.
A tak postavili raketu, do té rakety nasedli ti nejlepší astronauté jaké vybrali a vystřelili je do vesmíru.
Astronauté letěli dlouho vesmírem a najednou koukají, že se kolem nich mihla planetka Neptun. Hezky si jí vyfotili a letěli dál.
Za chvíli míjeli další planetu. Ta se nazývala Uran. Také si jí vyfotili a frčeli si to ve své raketě vesmírem jako o závod.
Netrvalo dlouho a objevila se před nimi hezká planeta s názvem Saturn. Měla kolem sebe nádherný prstenec a vypadala opravdu zajímavě.
Astronauté obdivně hleděli na tu nádheru, pak planetku po prstenci obletěli, skoro jako na klouzačce, a frčeli dál.
Netrvalo to dlouho a zaujala je obrovská, ale, děti, opravdu obrovská planeta s názvem Jupiter! Jupiter byl opravdový obr. Astronauté si ho vyfotili, zamávali mu a frčeli dál, protože ani na Jupiteru nenašli nikoho, kdo by tam bydlel.
Netrvalo to dlouho a doletěli k Marsu. Mars je krásná, rudá planeta. Je načervenalá jak jablíčko. Astronautům se to moc líbilo, ale protože ani na Marsu nenašli žádné bytosti, tak zařadili větší rychlost a frčeli dál. Mars si předtím, samozřejmě, vyfotili, aby měli památku a mohli tu krásu ukazovat svým lidičkám, až se vrátí domů.
Frčeli si to vesmírem, až doletěli k naší planetě. K Zemi. A užasli! Na Zemi bylo totiž plno života! Všude byla města, všude létala letadla, jezdila auta, lidičky se hemžili jako o překot a tak astronauté z Deváté planety přistály a dali se do řeči s lidmi v parku. Lidé je nadšeně uvítali, zavolali do novin a byla z toho velké sláva.
Vzniklo tak velké přátelství a všichni měli radost, že nejsme ve vesmíru sami. Astronauté z Deváté planety měli radost - i my, pozemšťané, jsme měli radost a tak jsme se dohodli, že se budem vzájemně navštěvovat.
Byla to paráda! Našli jsme tak ve vesmíru nové kamarády, vyměnili jsme si vědecké objevy a bylo kolem toho hodně radosti, smíchu a legrace.
Takže všechno dobře skončilo.
A vidíte, děti!
Kdo by to byl řekl? Naši noví kamárádi k nám přilétli z Deváté planety, která se nachází až za devatero vesmíry a devatero galaxiemi. A to, že to byla civilizace super-lidiček, kteří si nezávídí a mají se rádi je opravdu príma! Tak zdravíme naše sousedy na Devátou planetu!
A tím končí naše pohádka a můžete se těšit na další, která bude třeba zase o tom, co všechno pohádkově-zajímavého můžeme ve vesmíru vidět nebo jaká úžasná pohádková dobrodružství tam můžeme zažít.
Tak tohle jsou planety naší sluneční soustavy, kolem kterých letěli naši kamarádi z vesmíru, aby nás mohli navštívit.
Země, náš domov, je třetí v pořadí od SLUNCE - a jak si můžeš dobře všimnout - je docela malinká oproti Jupiteru nebo Saturnu.
