Pohádka o Jendově závodní raketě 4:
Závod o korunu vesmíru! 👑
Ahoj děti, vítáme vás už u čtvrtého dílu pohádky o Jendově závodní raketě. Moc dobře jste určitě dávali pozor při předchozích třech dílech, ale pro jistotu si zopakujme: Jenda, malý klučina z městečka Chroustovice, si se svým dědečkem postavil závodní raketu a dokázal s ní vyhrát nejen závod okolo Chroustovického náměstí, ale také velký Evropský závod v Paříži, a potom ještě velké mistrovství světa v Americe, ve městě Seatlu! No to bylo slávy!
Z Jendy se stala opravdová celebrita, fotili ho do novin, dával mnoho rozhovorů a objevil se i v televizi, a to dokonce v hlavním vysílání. Velká věc, ale děda Jendu držel zkrátka. Říkal mu totiž: "Ne, abys ze všeho toho zájmu zpychnul, hochu. Pamatuj, pokora především!"
"Neboj dědo, to vím a budu se toho držet," ujišťoval dědečka Jenda a opravdu se tohoto moudrého hesla držel.
A tak by takto slavně a šťastně mohla naše pohádka končit, ale ještě tomu tak není.
To byste vůbec nehádali, děti, co se ještě stalo!
Jednou takhle, už pozdě k večeru, sedí Jenda s dědou na terase dědova domku a pozorují jak vychází hvězdy. A najednou se to stalo!
Jedna hvězda přilétla z oblohy přímo k nim a přistála na trávníku před dědečkovým domkem. Jenda a děda na to koukali jako na zjevení a zjistili, že to není hvězda, ale vesmírný koráb, ze kterého se vysunuly schůdky a po nich vyhopkal opravdový mimozemšťan.
"Hele, dědo mimozemšťan," ukázal na něj Jenda vesele a vůbec se nebál. Nebylo také čeho se bát. Mimozemšťánek byl malý a působil přátelsky a vesele.
"Tak to je teda věc," pokýval hlavou děda a pokynul návštěvníkovi z hvězd rukou na pozdrav.
Mimozemšťánek dohopkal před Jendu, uklonil se a spustil: "Milý Jedno z malého městečka Chroustovice. Víme, že jsi vyhrál mistrovství světa a tak jsi úřadujícím mistrem planety Země a tak tě chceme pozvat na vesmírný závod, kde budeš reprezentovat vaši planetu."
Jendovi i jeho dědovi spadly brady! Tak tohle byla největší senzace jaká se snad mohla udát. Okamžitě radostně souhlasili a mimozemšaťánek jim řekl, co a jak.
Na přípravu na velký mezigalaktický závod měl Jenda tři týdny a po třech týdnech přiletí velký mimozemský koráb, vyzdvihne na paprsku Jendu a jeho závodní raketu do nákladového prostoru a Jenda odletí závodit na planetu, která se nazývala Aldebaran. Děda jako trenér a fanoušel mohl letět s Jendou, ale už nikdo víc. Jenda podmínky přijal a mimozemšťánek radostně odhopkal do svého kosmického stroje a odletěl pryč.
🏁 🛸🛸🛸 🏁
Pro Jendu a dědu tak nastaly pracné tři týdny příprav. Přeci jenom na mezigalaktický závod to chtělo připravit opravdu něco speciálního. Ono, už vyhrát MS bylo těžké a na vesmírném závodě bude konkurence zase o třídu výše. Se současnou závodní raketou by tam těžko obstáli a tak Jenda dumal, navrhoval a kreslil a překresloval nové plány a podle nich raketu patřičně upravili.
Tři týdny uplynuly jako voda, přiletěl kosmický koráb a odvezl Jednu, dědu i jejich novou závodní raketu na planetu Aldebaran.
🏁 🛸🌕🛸 🏁
Jenda a děda se nestačili divit, co všechno na této planetě bylo k vidění. Neskutečné jak si ti mimozemšťánci žili. Všechno za ně dělali stroje a všude bylo čisto a uklizeno. A všude byly také květiny, keře a stromy a spousta zeleně. Moc pěkně se asi na planetě Aldebaran žilo, ale na to Jenda neměl čas, aby to prozkoumával, protože jen co s dědečkem připravili raketu, šlo se na start!
Jestli Jenda doposud valil oči, tak na startu mu úžasem div nevypadly! Jaké to zvláštní stroje a vozítka měli jeho soupeři? To bylo k neuvěření! Hned vedle Jendy byla housenka, za housenkou se k závodu připravoval stroj, který vypadal jako banán na kolečkách a vedle banánu byla koule, připomínající oloupaný pomeranč, ze které vyčnívaly trysky a ty byly zapálené a šlehaly z nich malé plamínky. A takových podivných strojů bylo kolem Jenda rovná stovka. Ano, děti, velkého mezigalaktického távodu se zúčasnila přesně stovka soutěžících. Jak asi náš Jenda dopadne? Neudělá naší planetě ostudu? Nebo snad dokonce celý závod vyhraje?
Uvidíme. Poslouchejte pozorně dál, protože právě Startér mávl praporkem🏁 a na trať vyrazilo všech sto vozítek. Jenda nezaspal a hned se protlačil do první dvacítky. Byla to sice šťouchanice, ale Jenda byl skvělý řidič a řídíl svou závodní raketu tak, aby se nevyboural.
Po čtvrtce závodu byl osmnáctý a to bylo dobré umístění.
V polovině závodu byl tunel. To bylo ošemetné místo. V tunelu se nedalo dost dobře předjíždět a tak kdo do tunelu vjel nejrychleji měl velkou výhodu. Jenda tunel zvládl a dokonce se posunul do první desítky! Než se však stačil zaradovat svraštilo se mu čelo obavami. Objevila se před ním velká jeskyně, která byla vjezdem do podzemí. Ano, děti! Poslední část závodu se měla jet v podzemní dráze. A s tím Jenda přece neměl žádné zkušenosti, protože na Zemi podzemmní dráhy pro auta nejsou. Ale to nevadilo! Jenda přeci nebyl žádný strašpytel.
Vletěl se svou závodní raketkou do podzemí a míhal se tam mezi sloupy, které celé podzemí podpíraly. A díky skvělé jízdě mezi sloupy se posunul na páté místo!
A pomalu se blížil konec závodu! Stačilo jen trošku přidat a Jenda mohl vyhrát! Když už uviděl cílovou pásku, udělal trik s odhozením palivové nádrže. Zatáhl za páčku, nádrž odpadla, Jendova závodní raketa zrychlila a Jenda se posnul - na druhé místo!
Do cíle zbýval už jen kousíček, ale před jednou byl ještě stroj z planety Maldeburk. Vypadal jako rubikova kostka, pořád se točil dokola, kolem své osy, přesně jak se točí rubikovka, když jí skládáme a světélkoval a vrčel.
Když by tak mohl Jenda ještě o trochu přidat – pak by celý závod vyhrál, ale jak to udělat?
Cíl se neúprosně blížil a pak to Jendu napadlo!
Pro případ nehody měl totiž katapultovací sedačku. A tak to risknul! Zmáčkl páčku, automat katapultoval nebo-li vystřelil jeho sedačku velkou rychlostí a Jenda profrčel do cíle na prvním místě! To byl tah hodný mistra vesmíru!
A tak Jenda, slavně, vyhrál i mezigalaktický závod a získal první cenu, kterou mu při ceremoniálu malý mimozemšťánci nasadili na čelo. Tou první cenou byla opravdová zlatá koruna vesmíru! 🤴
