Třída byla hlučná. Děti se šeptem ptaly, jestli bude dnes zábava. Místnost byla zaplněná školáky všech věkových kategorií, od nejmenších sedících na okraji lavic, až po starší, kteří už netrpělivě pokukovali na hodiny.
U tabule stál starý vědec. Měl hluboké vrásky kolem očí, vlasy mu stály do všech stran, a přesto v nich byla jiskra nadšení, která rozsvěcela celou místnost. Na stole před ním ležel malý, průhledný válec naplněný plynem, jenž se třpytil při světle lampy.
„Dnes vám ukážu něco, co není jen plyn. Je to budoucnost energie, něco, co by mohlo změnit svět,“ začal vědec. Jeho hlas byl klidný, ale pevný: „Tohle je helium-3.“
Děti si vyměnily zmatené pohledy.
„Helium-3?“ ozvalo se zezadu. „To není jen helium?“
„Ano,“ usmál se vědec, „ale je to speciální izotop. Má dva protony a jeden neutron. To malé číslo dělá z He-3 sílu, která by mohla pohánět města, rakety i vesmírné stanice. Jen kilogram He-3 by mohl vyprodukovat energii pro naše město na celý rok.“
Děti se rozzářily. Některé začaly tiše počítat, jiné jen zírali, jako by se ztrácely ve vesmíru.
„A víte, odkud ho můžeme získat?“ pokračoval vědec. „Na Zemi je ho málo, skoro žádné. Ale na Měsíci… tam ho sluneční vítr ukládal miliardy let. Měsíční povrch, který nazýváme regolit obsahuje tuto vzácnou látku.“
Na tabuli se objevil obrázek: Měsíc, pokrytý šedým regolitem, a velký robotický bagr pomalu nabírající prach.
„Představte si to,“ řekl vědec tiše. „Jednu tunu vykopaného materiálu zpracujete, a získáte dost He-3, aby poháněla naše elektrárny. Nebo pohon raket, které nás dovedou k Marsu. To je energie budoucnosti — čistá, bez radioaktivního odpadu.“
Malý kluk z přední lavice zvedl ruku. „A proč to nikdo ještě neudělal?“
Vědec se zamračil a povzdechl. „Protože lidé se pořád něčeho bojí. Bojí se, že je to těžce proveditelné, bojí se že to bude drahé, a bojí se také firem, které podplácí politiky, aby bylo vše po staru, nebyla levná energie – pro nás všechny, a všichni jste si museli veškerou energii kupovat.
Elektřinu, benzín, naftu...
Kdybychom měli odvahu, mohli bychom změnit civilizaci. Ale většina z vašich rodičů jen hloupě platí velké peníze firmám, které brzdí pokrok zcela záměrně. Ty firmy nechtějí, aby vám bylo dobře. Chtějí mít co nejvíc peněz. A je jim šumák i naše planeta. Drancují ji a ničí!
A z peněz, které jim dají vaši rodiče – ANO Z TĚCH OPRAVDU VELKÝCH PENĚZ pak tvoří skutečně špatný svět,“ vědec si otřel čelo a na kraji oka se mu usadila slzička.
"Pryč s nimi! My chceme lepší svět! Pro nás – pro děti!" zvolal jeden odvážný a horlivý klouček.
Vědec se usmál. „Děti, vy jednou budete ti, kdo si na to troufne. Protože znalosti jsou mocnější než peníze. A helium-3 bude jen začátek.“
Třída se ztišila. Každý žák cítil v srdci něco, co se nedalo vyjádřit slovy — pocit, že se dívá na budoucnost, která je větší než všechno, co kdy znali.
A v malých hlavičkách dětí, v jejich snech, už na Měsíci robot nabíral měsíční prach a kameny, ze kterých získáme Helium-3, super energii pro naši krásnou, modrou planetu.
