Byl jednou jeden kluk jménem Tobi, který bydlel v chaloupce na kraji vesnice pod kopečkem. Tobi nebyl jen tak obyčejný kluk – protože občas sbíral podivné kameny, co svítily ve tmě. O tom si , ale řekneme někdy příště.
Jednoho dne, když se tak toulal lesem nazdařbůh, zakopl o čepici. Nebyla to jen tak ledajaká čepice, ale Kouzelná Čepice Vesmírných Dobrodružství. Alespoň to o ní To o ní tvrdila cedulka našitá křivým písmem přímo na kšiltu.
„Co to je za podivnost?“ zamumlal Tobi, ale sotva si čepici nasadil, BŽUM! – les zmizel a on stál na palubě kosmické lodi, která vypadala, jako by ji slepil šílený kutil z kouzelných hůlek a krabic od sušenek.
„Vítej na Nespolehlivce!“ zařval Archimág Hubertus Špatněkouzlík Čarohyb, jehož vousy se motaly kolem nohou a občas se samy zapletly do uzlu. „Hledáme Ztracené Brýle Nekonečna! Bez nich se tahle loď rozpadne a galaxie zapomene, jak má vidět hvězdy!“ řekl směrem k Tobimu důležitě.
Tobi se podíval na svou čepici, která teď lehce svítila. „A co s tím má tahle kšiltovka?“
Zblblax, první pilot velitele lodi Archimága Hubertuse, se otočil od kormidla, co vypadalo jako obří vesmírná žvýkačka. S velkýma očima, z nichž jedno vesele mrkalo, a hromadou žvýkaček v puse, které občas prskaly jiskry, vypadal jako mimozemšťan, co se právě vrátil z vesmírné diskotéky.
„Kšiltovka?!“ vyjekl Zblblax. „Ta tvoje čepice je nejlepší navigační systém v kosmu! Víš, jak těžký je najít brýle? Bez Ztracených Brýlí Nekonečna jsme ztraceni!“
Ty brýle totiž nebyly jen tak ledajaké! Podle Archimága Hubertuse (a jeho dost pochybných kouzelných zápisků) ukazovaly skutečné hvězdy – ne jen ty třpytky na obloze, ale kouzelné cesty mezi planetami, co drží galaxii pohromadě. Bez nich Nespolehlivka létala jak kuře bez hlavy, planety se motaly, hvězdy zhasínaly a všechno hrozilo, že se promění v jeden velký vesmírný chaos – nebo, jak říkal Zblblax, „v galaktickou žvýkačku!“
Tobi se rozhodl, že do takového dobrodružství musí jít, protože to vypadalo pěkně šíleně a ujetě a to se mu nadmíru líbilo. S čepicí na hlavě se pustil do pátrání. Hledat Brýle Nekonečna byla Velká Výzva! Nespolehlivka poskakovala od planety k planetě, ale pořád se něco kazilo – jednou Hubertus Špatněkouzlík Čarohyb omylem zakouzlil všechny šroubky na létající koblihy, jindy Zblblaxova žvýkačka zalepila ovládací panel.
Nakonec našli Ztracené Brýle Nekonečna na planetě Brýlovec, kde se snažili schovat, aby je už nikdo nikdy nenašel.
„Já zpátky nechci!“ křičely brýle a poskakovaly před Tobim. Ale Tobi mávl čepicí jako kouzelnou sítí, CHŇAP! – a brýle byly chyceny.
„Ty jsi ale šikula!“ pochválil ho Hubertus Špatněkouzlík Čarohyb, i když přitom nechtěným máchnutím kouzelné hůlky omylem proměnil Tobiho boty ve dvě žáby. Jedna z nich kuňkala a druhá kvákala vzletnou melodii. Zblblax přitom slavnostně podal Tobimu žvýkačku, co svítila jako disco koule: „Děkujeme, že jsi nám pomohl nalézt Ztracené Brýle Nekonečna! Máš talent, Tobi! A nezapomeň – nikdy neodcházej bez čepice!“ a nasadil mu kouzelnou čepici na hlavu, kšiltem dozadu.
S dalším BŽUM! byl Tobi zpátky v lese i s čepicí na hlavě. Když se rozhlédl, uviděl kolem sebe stromy a keře a ujistil se tak, že je opět doma.
„To bylo, ale šílený!“ zasmál se Tobi a uvědomil si, že i malá věc jako čepice může způsobit velké divy, když najdeš odvahu a troufneš si zažít velké dobrodružství!
