Pohádka #66: Malá velikonoční pohádka 🐰🌼🐣🍫🌸

Dimenze: 3000 pohádek
Autor: Peter Matthew Check✨
Velectěný mecenáš pohádky:
(zde může být vaše firma či jméno)
Datum: 04. dubna 2026

🌼 Malá velikonoční pohádka

Louka se probouzela do jarního světla a vzduch byl měkký jako dech rána.
Uprostřed trávy seděl velikonoční králíček, bílý jako obláček, který byl moc vděčný za to, že je na světě. Jeho ouška se chvěla v teplém vánku a oči mu zářily radostí, která patří jen jaru.

Kolem něj poletovali motýli, lehcí jako barevné myšlenky. Usedali mu na tlapky, na čumáček, na špičky uší, a on se s nimi smál vřelým, králičím smíchem, který zní jako šustění osiky.

Z trávy se vybatolila kuřátka, žluté kuličky života, a hned se k němu přitulila. Králíček je jemně postrkoval čumáčkem, jako by je učil, jak se radovat z každého kroku.

Za nimi se kolébala malá housátka, ještě neohrabaná, ale odhodlaná následovat světlo. Králíček je vedl k potůčku, kde se voda třpytila jako stříbro, a housátka v ní viděla svůj první odraz.

A pak se z lesa vynořil srneček, tichý a plachý, ale zvědavý. Přistoupil k nim s lehkostí, která patří jen lesním bytostem. Králíček k němu natáhl tlapku — a srneček ji jemně přijal. 

A tak tam všichni chvíli stáli a louka jako by se nadechovala společně s nimi. Motýli se snesli níž, kuřátka se přitiskla ke králíčkovi, housátka se uklidila do trávy a srneček zůstal stát po jejich boku. V té chvíli bylo jasné, že už nejsou jen náhodná zvířátka, která se potkala na jaře — ale kamarádi, kteří si rozumí beze slov.

Sluníčko nad nimi se rozzářilo ještě víc, jako by mělo radost z jejich nového přátelství, a jeho teplé paprsky je objaly všechny najednou.
A v tom měkkém, vřelém slunečním světle se z nich stali nerozluční kamarádi, které spojila prostá radost z toho, že jsou spolu.

********************************