„Jede jede jede vláček“
Daleko za městem, tam kde začínají hory a kopce, se jedno ráno probudil malý vláček. Byl červený, lesklý a měl dlouhou řadu barevných vagonků. Každý vagonek uměl zpívat, a tak když se vláček rozjel, zněla celá trať jako veselý orchestr.
„Jede jede jede vláček do kopců i do zatáček,“ zpívaly vagonky, zatímco kolečka klapala po kolejích. Vláček dobře znal cestu a nikdy se nebál ostrých zatáček ani vysokých stoupání.
V čele seděl strojvůdce – usměvavý pán v modré čepici. Když kola rytmicky duněla, kýval hlavou do rytmu a jeho oči jiskřily radostí.
Lidé z vesnic mávali, děti poskakovaly a smály se, protože kde se objevil vláček, tam se objevila i dobrá nálada.
Epizoda první: Most přes řeku
Když přijeli k vysokému železnému mostu, vagonky na chvíli ztichly. Pod nimi hučela divoká řeka a voda se třpytila jako tisíc stříbrných rybek.
„Nebojte se,“ houkl strojvůdce. „Koleje nás bezpečně podrží!“
A hned první vagonek zazpíval: „Strojvůdce se usmívá, do rytmu kol hlavou kývá, radost k životu stačí tomu, kdo se nemračí.“
Ostatní vagonky se přidaly a zpívaly tak nahlas, že je slyšely i ryby v řece. Ty vyskočily z vody obloukem a rozprskly ji jako veselý stříbrný déšť.
Epizoda druhá: Tunel plný ozvěn
Vláček si vesele supěl dál, až dorazil k tmavému tunelu. Všude kolem byla tma, jen kola klapala: klapity klap, klapity klap.
„Hou, hou!“ zahoukal strojvůdce, a ozvěna mu odpověděla: „Hou, hou!“
Vagonky se rozesmály: „Halóó, halóó!“ a tunel jim hned vracel jejich hlasy. Byla to taková legrace, že ani nepostřehly, jak rychle tunel projeli.
Uvnitř tunelu to znělo jako zvláštní koncert – každé zahoukání se násobilo, každé slovo se vracelo zpět jako nové kouzelné kouzlo. Vagonky zkoušely zpívat celé písničky a poslouchaly, jak se jejich hlásky směšně přetáčejí. I strojvůdce se nakonec rozesmál a houkl tak silně, že ozvěna vypadala, jako by se smál celý tunel.
Epizoda třetí: Louka a veselá zvířátka
Za tunelem se otevřela široká, sluncem zalitá louka. Květiny se kývaly ve větru a motýli tancovali ve vzduchu. Na malém nádražíčku už čekala zvířátka – zajíčci, srnky i ježek s červeným jablíčkem na zádech.
Všichni vesele zamávali, když vláček projížděl kolem. Vagonky zazpívaly ještě radostněji, kola rytmicky klapala a strojvůdce si do rytmu pobrukoval.
Na louce si dokonce ptáčci začali přidávat své písničky k pískotu lokomotivy, a tak vznikl veselý koncert, který naplnil celý kraj. Zajíčci se postavili na zadní, jako by dirigovali, srnky poskočily do tance a i malý ježeček se s jablíčkem na zádech klátil do rytmu. Louka se proměnila v obrovskou slavnost na počest vlaku, který přivezl radost.
A veselý konec:
Všude, kde vláček projížděl, lidé z vesnic mávali, děti poskakovaly a smály se a i psi radostně štěkali, protože kde se objevil vláček, tam se objevila i dobrá nálada.
Celá krajina se proměnila v jednu velkou radostnou oslavu.
A malý vláček si supěl dál, pískal, klapal a vezl s sebou pohádku, která nikdy nekončí.
✨Poučení pohádky✨
Radost k životu stačí tomu, kdo se nemračí.😀
*************************
