******************************************************
Aibyho překvapení 🛸 😀
*******************************************************
Jednoho dne děti čekaly na louce, až přiletí Aiby, aby si zase společně hrály, ale Mimoník se stále neobjevoval. Děcka si mohla hlavu ukroutit jak společně pozorovaly oblohu v naději, že konečně spatří malé, stříbřité, lentilkové UFO.
Daly si svačinu, aby zahnaly čas a...
"Huráááá," zakřičel Honzík, protože první spatřil malé UFO jak se přibližuje k jejich květinové louce.
A jak se UFO přibližovalo, děti viděly, že je trochu menší a trochu jiné, než to v jakém vždy přilétal AIBY.
Ufo se lehce sneslo do trávy a přistálo s jemňoučkým "PpPppUuuuUuufFffff!"
Dvířka se odklopila a z malého létajícícho stroje vyskočilo VELKÉ překvapení!
Děcka nestačila koukat!
"To není AIBY," vydechla Mařenka překvapeně.
"Já jsem AiAi! (čti AjAj)" řekl vesele mimozemšťánek, který se ihned posadil do trávy před děti.
"Ty jsi menší než Aiby," zkoumal ho Honzík.
"Ano, děcka. Posílá mne, ale Aiby. Jsem pro vás takové mini-překvapení. Dneska jsem přiletěl, abyste si hráli se mnou. Jsem mladší bráška Aibyho," vysvětloval vesele.
Děti se začaly usmívat a Jindřiška řekla: "Jsi menší než Aiby. Budeme ti říkat miniAiby!"
A všichni se rozesmály! Smály se od srdce tak vřele a dlouho, že se s nimi začaly smát všechny kytičky na louce, okolní stromy ba i broučci v trávě, motýli na květinách i ptáčkové poletující nahoru a dolů přes celou krásně vybarvenou modrou oblohu.
Smálo se i Sluníčko a ještě o trochu více zasvítilo, aby si děti užily krásný den.
"MiniAiby? To se mi líbí!" zaševelil mimozemšťánek AiAi a jeho hlas zněl jako zvonky, stejně tak jako mluvíval jeho starší bráška Aiby.
"Jsi taky super!" pochválil ho Honzík a pak vytáhli míč a začali si kopat.
Hrál se fotbal pozemský i vesmírný a pak přidali další zábavné hry s míčem. Když se pořádně vyběhali, sesedli se do kruhu, povídali si a pozorovali přírodu. Motýli a broučky na zemi, malé mravenečky a vůbec všechen hmyz, co žije v trávě, protože na louce je vždy spousta života. Zkuste, děti, také pozorovat přírodu, třeba až budete na procházce.
Když se budete dobře koukat uvidíte spoustu zajímavých tvorečků, kterých si běžně vůbec ani nevšimnete.
Krásné odpoledne - plné her, smíchu a zábavy, vesele pokračovalo.
AiAi - malý bráška Mimoníka, byl snad ještě zábavnější, protože byl menší.
"MiniAiby, je super, že i když jsi malý - můžeš létat v UFU," zajímala se Jindřiška.
"Ano, ano," přizvukoval malý mimozemšťnánek: "Mohu. Ale jenom v tom malém. V tom větším létá Aiby."
"To je stejné jako u nás na Zemi! Děti jezdí na tříkolce, větší děti na kole a dospěláci v autě!" snažil se potvrdit si pravdu Honzík a miniAiby mu ji vřele potvrdil: "Ano, ano, tak to je!"
A pak se všechny děti rozesmály, protože jim to přišlo náramně legrační.
"Taky chceme létat v UFU! Alespoň v tom malém..." žadonila Maruška.
"A já zase chci jezdit na tříkolce!" pravil rozhodně AiAi a všichni se smály, až jim tváře zčervenaly.
A tak Honzík doběhl domů pro tříkolku, za chviličku na ní přijel, a pak se všichni vozili po louce. A na oplátku AiAi povozil děti v malém UFU! Létali sem a tam, nahoru a dolů, pomalu i rychle a všechny je to moc bavilo. Řídit UFO byla hračka a děti se to naučily během chvilky!
Byla z toho opravdu velká legrace a velká zábava - a tak, když končil den a všichni se loučili padla i malá slzička. Nebyl, ale důvod plakat, protože Mimoník Aiby i jeho malý bráška AiAi, mohli na květinovou louku létat každý den, protože to neměli k dětem daleko.
A tak se všichni těšili na další setkání a vy, děti, se můžete zase těšit na další pohádku o Aibym, AiAiovi, dětech z květinové louky a jejich dalších dobrodružstvích.
