Pohádka o panu Ažpakovi
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, v domečku se zelenými okny, žil byl pan Ažpak. Pan Ažpak měl vždycky plno práce, ale nikdy se do ní nehrnul. "To udělám až pak," říkal si pokaždé a místo toho si raději zdříml.
Když měl umýt nádobí, řekl si: "To umyju až pak," a nechal ho kupit se ve dřezu. Brzy bylo nádobí tolik, že se mu nevešlo do dřezu, pak ani na linku, a nakonec ani na stůl.
Když měl zamést podlahu, řekl si: "To zametu až pak," a špína se mu začala hromadit. Po chvíli měla podlaha tolik špíny, že by se na ni dalo pěstovat obilí, pak i brambory, a nakonec by se na ní dalo i postavit hrad.
Když měl zalít květiny, řekl si: "To udělám až pak," a nechal je uschnout. Květiny smutně povadly, protože květiny se samy neumí zalít.
A tak se mu hromady práce kupily a kupily. Na stole mu ležela hromada neumytého nádobí, na zemi ležela vrstva špíny, na poličkách se kupily knihy, které chtěl srovnat, a v rohu stály krabice, které chtěl vybalit. Pan Ažpak si řekl: "To všechno udělám až pak," a lehl si do postele.
Ale v noci, když už tvrdě spal, se stalo něco nečekaného. Z každého odloženého úkolu se zrodil zlý duch. Z hromady neumytého nádobí se zhmotnil zubatý přízrak, jehož tělo bylo tvořeno ostrými střepy, které se jako neprůstřelné střely odrážely od stěn. Z hor špinavého prádla se utvořil netopýr z hadrů, který létal po pokoji a mračil se. Z knih, které pan Ažpak nedokázal přečíst, se utvořila obří kamenná hlava a začala, na malých nožkách poskakovat po pokoji a syčet. Vznikl tak strašlivý mumraj a chaos, že všechna ta odložená práce se najednou na pana Ažpaka svalila. A pan Ažpak se nemohl ani pohnout. Byl doslova zavalen vlastní leností.
Nemohl se hýbat, nemohl vstát, nemohl jíst. Ležel tak celou noc i celý den, a nic s tím nemohl udělat. A v tu chvíli si uvědomil, že odkládání věcí až na později se nevyplácí.
Tak děti, a tady vidíte, že se pan Ažpak dostal do velkých potíží, protože neustále odkládal své povinnosti. A tak mu nakonec jeho lenost přerostla přes hlavu. V životě je důležité si pamatovat, že když máme něco udělat, je nejlepší to udělat hned. Zítřek nám může přinést nové povinnosti, a tak bychom si neměli přidělávat další práci. Proto si pamatujte to krásné, srdečné a láskyplné poučení: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek! Dobře si toto pravidlo zapište za uši, a uvidíte, že pokud ho budete dodržovat, váš život bude plný pořádku a pohody, protože se nebudete muset obávat žádného strašidla z odložené práce.
