Dimenze: 3000 pohádek
Autor: Petr Matějček
Velectěný mecenáš pohádky:
(zde může být vaše firma či jméno)
Datum: 6. října 2025
Kdysi dávno, v lese plném šelestících listů, šepotů větru a občasných výbuchů neúspěšných kouzel, žil si arcimág jménem Hubertus Špatněkouzlík Čarohyb. Byl to chlápek s vousy jako starý koště, pláštěm posetým skvrnami od minulých katastrof a hůlkou, která se mu v ruce chvěla jako nervózní ježek. "Dneska to vyjde na jedničku!" prohlásil si jednoho rána, když se probudil s bolestí hlavy po včerejším neúspěšném kouzle na neviditelnost, které ho naopak udělalo tak viditelným, že ho vrány omylem braly za sochu a sedaly si na něj.
Svatý Hubertus, opravdový patron lovců, který vypadá jak takový strejda s fousama na obláčku, se mu náhle zjevil a řekl: "Huberte, arcimágu, jdi do lesa a ulov mi zajece! Ne obyčejného – ideálního, s ušima jako koruny a srdcem plným dobrodružství!" Arcimág Hubertus, plný odhodlání, se rozhodl: "Čarohyb! To je ono, já to zvládnu jako arcimág!"
Vzal hůlku, namaloval na zem kruh z mouky (protože čára se mu nepodařila) a zamumlal zaklínadlo:
"Zajíc skoč, uši vzhůru,
proměň se v krále lovu!
Hůlko má, buď ty trefná,
ne jako minule – ta katastrofa!"
Ale jak to u arcimága Huberta chodilo, hůlka se neposlechla. Místo zajece vyskočila obrovská mrkev – oranžová jako západ slunce, s nohama rychlejšími než vítr a hlasem jako zpěvák z hospody. "Kráč mar! Já jsem volná!" zakřičela mrkev a rozběhla se lesem, dupajíc jako slon v porcelánu. Arcimág Špatněkouzlík hned za ní: "Počkej, to já jsem to nechtěl! Čarohyb, zastav se!"
Mrkev se vrhla na vesnici, kde se schovávali všichni: kuřata se schovala do kurníku, děti se smály pod stoly a starý mlýnař vykřikl: "To je konec světa! Kouzelná zelenina útočí!" Arcimág se pokusil o opravu: "Mrkev zpět, buď ty klidná!" Ale hůlka jen zapraskala a mrkev začala zpívat lidovky – špatně, samozřejmě, ale s takovým nadšením, že se k ní přidali všichni psi v okolí. Vesničané, unavení z toho chaosu a najednou hladoví, protože kouzlo mrkve vonělo jako pečená večeře, rozhodli se: "Když už je tu, tak ji sníme!"
Chytili mrkev lasem z provazů, uvařili ji v obrovském hrnci na náměstí a snědli – všichni dohromady, s chlebem a limonádou. "Nejlepší mrkev, ever!" křičel starosta s plnými ústy. "Má kouzelnou chuť – sladká jako med a křupavá jako dobrodružství!" A najednou se všichni cítili silní jako lovci: děti skákaly výš, psi honili stíny a starý mlýnař tančil valčík. Svatý Hubertus se z nebe díval a chechtal se: "No, aspoň něco ulovil ten můj jmenovec! :)"
Arcimág Hubertus, tedy ten jmenovec Huberta patrona lovců, stál opodál, červený jako ta mrkev, a mumlal si: "Tohle nebylo v plánu... Ale teď to napravím!" Zvedl hůlku vysoko, zamával jí dramaticky a zařval finální kouzlo: "Hůlko má, buď ty dokonalá, proměň se v něco úžasného – třeba v zlatého zajece pro svatého Huberta, pečeného!"
Hůlka zapraskala, zableskla se... a pak se proměnila v obrovskou banánovou slupku! Arcimág na ni šlápnul, uklouzl jako v komedii, přiletěl na zadek přímo do hrnce se zbytky mrkvové polévky a vykřikl: "Čarohyb! To je můj nejlepší trik!" Vesničané se smáli do slz, svatý Hubertus aplaudoval z nebe a náš Hubertus Špatněkouzlík si řekl: "No, aspoň jsem je pobavil. Příště zkusím kouzlit na dort."
A tak skončil den plný chaosu v pohádkové zemi – ale skončil dobře, s plnými břichy a smíchem. Konec dobrý, všechno dobré... a těšme se, děti, co zas Arcimág Špatněkouzlík příště poplete! :)
